Black fool 1977

První rocková kapela, ve které jsem kdy hrál, vznikla v Jablůnce nad Bečvou. Hráli jsme  jenom na španělky. Nejstaršímu členovi (kapelníkovi a zpěvákovi, mému velkému kamarádovi) Ríšovi Maliňákovi bylo tehdy 17 a mně (sólovému kytaristovi) necelých 14. Dalšími členy kapely byli hráči na basové struny španělky Vláďa Galda a Martin Běl.
Ukázky:

Direkt 1980-81

Druhá již elektrifikovaná (opět z Jablůnky) rocková kapela byla vlastně polovina skupiny Black fool – Vláďa Galda a moje maličkost. Dalším členem kapely byl imaginární bubeník, kterého jsme si vždy půjčili na vesnické zábavě. O něco delší spolupráce (asi půl roku) byla se vsetínským bubeníkem Petrem Babovcem, kterého jsme sehnali na zábavě v Semetíně (byl tak opilý, že se nestyděl s náma hrát, jen nevěděl, kdy má píseň skončit). Jeho záliba v alkoholu způsobila odchod z kapely již při druhém vystoupení, kdy zůstal nehybný v deliriu pod bicí soupravou (v Pržně, kdy jsme si půjčili aparát od skupiny Vitamíni). Na tuto kapelu s Vlaďou vzpomínám obzvlášť rád, protože přes naše hudební neschopnosti to už byla muzika.
Ukázky:

Direkt 1982

Ukázky:

Ovečky 1983

Další kapela, již v plné rockové sestavě, byly Ovečky. Pro posluchače byl tento prázdninový počin dost kontroverzní (někteří ji milovali, jiní nesnášeli). Hudebně šlo o symbiózu valašských lidových písniček a Black Sabbath s akcentem na morbiditu. Tahle kapela byla základem dalších rockových formací, za bicími již seděl Marcel Pindel, se kterým jsem se potkal v kapelách Sluníčko, Berunka i na chvíli v Šántí.

Ukázky:

Sluníčko 1985-88

Kapela Sluníčko byla produktem několika skutečností, zejména prostředí konzervatoře v Praze s obrovským množstvím tónů a vlivů. K našemu triu z minulé kapely se připojil nadaný a kreativní hráč na klávesové nástroje Anton Čík. S touhle kapelou jsme zaznamenali několik úspěchů – např. vítězství na pražském Rockfestu, což byla tehdejší celorepubliková soutěž pro amatérské kapely. Název Sluníčko jsem vymyslel poté, co byla pražská rocková scéna zahlcena názvy typu Index Y nebo Personal X. Brut, náš kamarád (basista z Původního Bureše) označil naší hudbu přiléhavým termínem „zrůdná radost“. Šlo o hudebně-symfonický stokrát dobrý dort (viz Karel Čapek Pohádka o pejskovi a kočičce). Vláďa Galda na krátko (z důvodu vojenské povinnosti) opustil kapelu, nahradil ho basista Petr Fakač. Z této doby se datuje legendární vystoupení Sluníčka v karlínském klubu U Zábranských. Byli jsme tehdy hosty skupiny 7 prázdných láhví, která hrála převzatiny od Katapultů, Jiřího Schelinegera apod. Na akci určené pro vozíčkáře jsme rozjeli songy z reperepertoáru Oveček – Rozklad hovězího masa a Zhouba jde. Po dvou písních nás přišel pan vrchní upozornit, že jsme téměř o třetinu překročili povolenou hladinu decibelů. Pokoušeli jsme produkci ukončit, ale marně. Na pódium totiž vtrhli „naši hosté“ a rozjeli neuvěřitelnou anarchii. Pan vrchní přišel podruhé a oznámil, že za 5 minut přijede policie. Napadlo mě, že je nejvyšší čas si užít, tak jsme naplno pustil automatické kvákadlo, které dovršilo dílo zkázy. Ovšem jen na minutu. Následoval zběsilý úprk do auta. V okamžiku, kdy jsme míjeli policejní auto, začal Pancho na příslušníky házet viktorky. Črnáct dní bylo ticho po pěšině a pak přišla stížnost z Výboru lidové kontroly (VLK). A pod pohrůžkou případného oznámené celé věci na škole nás vypoklonkovali ze zkušebny ve Školské ulici.

Ukázky:

Berunka 1987

Přes velkou kontroverznost se hudba Oveček neustále prodírala z podvědomí až probublala na povrch v podání skupiny Berunka – opět lidové písničky, Black Sabath a morbidita. Členem kapely se stal talentovaný kytarista, svým způsobem také talentovaný klarinetista Petr “Pancho“ Prchal – pozdější (ač krátkodobá, ale přesto) hvězda pop music. Hudba Berunky vykrystalizovala ve svébytné pojetí etnické hudby, které jsme charakterizovali jako styl Czecho v reakci na vznikající kapely stylu Afro.

Ukázky:

Sluníčko 1990

Tonda a Pancho si v devadesátém z kapel odskočili, což vedlo na čas k fungování trojčlenného Sluníčka. Díky této trojčlence se podařilo získat smlouvu na nahrávku prvního singlu, který byl později natočen již ve čtyřčlenném obsazení.

Ukázky:

Sluníčko 1991

Pancho se sice vrátil, ale již ne do Berunky, ale do Sluníčka, které již bylo zárodkem provařenější verze skupiny. Na hudební ukázce je také singl Hurvínek, o jehož propagaci se velkou měrou zasloužil i tehdejší redaktor Radia 1 (pozdější indián a vůbec dobrodruh a skvělý společník na našich cestách) Milán Šindelář. Skupina se v tomto období po všech stránkách výrazně zlepšovala i díky úžasné zkušebně (oknem jsme lezli do objektu ČT na Kavčích horách a zkoušeli ve Studiu B – určitě nejlepší zkušebna v Praze). Po letech mám pocit, že právě u písniček z tohoto období jsem udělal první krůčky ke svému budoucímu písničkaření.

Ukázky:

Sluníčko 1992

Zamilovanej

Sluníčko 1994

Nejznámější podoba Sluníčka byla dobudována v roce 1992, kdy Marcel Pindel přitáhl z kapely s úžasným názvem (tuším, že to bylo Jarní rašení) přírodní zpěvačku Lenku Dusilovou.

Ukázky:

Flying Elephant 1993-96

Po roční abstinenci se mi opět zastesklo po kapele, tak vzniklo zajímavé spojení lidí s názvem Flying Elephant. Rytmiku tvořilo bratrské duo Vláďa a Tibor Adamští (s Vláďou jsem chodil na konzervatoř), dále syn ředitele ZUŠ, ve které jsem začal pracovat, Dan Stráník a anglický zpěvák Rick Rogers. S Rickem mě seznámil náš společný žák Josef Pokorný (Joe), které já učil na kytaru a Rick anglicky (fajn chlapík). Po tříletém zkoušení a občasném koncertování se kapela roku 1996 přihlásila do soutěže Marlboro Rock in, kde v konkurenci 520 kapel obsadil 4. až 6. místo. Hudba vycházela z tradic britského rocku a z grunge. Rick musel z důvodu nemoci své matky opustit Českou republiku a tím kapela skončila. Nahrávky FE mají pro mě dodnes své kouzlo také proto, že jsem se mezi těmito lidmi cítil dobře. Tyto nahrávky vznikaly ve Studiu Hostivař Zdeňka Šikýře, na kterého rád a často vzpomínám.

Ukázky:

Létající slon 1992

V narůstající popularitě Sluníčka došlo ke klasickému jevu – 5 kohoutů na jednom smetišti. V poněkud houstnoucí atmosféře jsem opustil kapelu a posílal chvíli své sólové výtvory do Rádia 1 pod názvem Létající slon.

Ukázky:

Šántí 1996-2000

Počátky Šántí nebyly pouhým navázáním na tvorbu předchozích kapel, přestože rytmická sekce a kytara byla stejná jako u Flying Elephant. Šántí zpívala od začátku česky, mnohdy nešlo ani tolik o písničky, jako o pitvornou formu divadla. Vzpomínám na první vystoupení v Malostranské Besedě, kdy jsem vylezl na podium s obrovským culíkem pouze na pravé straně – jeden z našich fanoušků mi tehdy oznámil, že to začne nosit taky (byla to pěkná hrůza). Jednalo se pouze o nepodstatnou vnější stránku, ale image kapely spočívala v úchylné ethnohudbě se šíleným prorokem za mikrofonem. Typická byla např. rocková soutěž ve Mlejně, kdy jsme samozřejmě u poroty obsadili poslední místo, protože si nikdo nebyl jistý, o co vlastně jde, ale lidi z vítězných kapel za námi pak chodili téměř pro autogramy. Tento teatrální styl nám vydržel pouze rok a půl a pak nám začal jít silně na nervy. Na první CD Šántí se z tohoto nekontrolovatelného výronu invence dostala pouze závěrečná píseň Kouzelná ryba (kdo ji nechce slyšet, může si poslechnout pouze prvních 10 písní a pak včas CD vypnout). Na tomto CD se jednou písní také autorsky podílel nový člen kapely – sólový zpěvák Marcel Pindel (původně bubeník Oveček, Sluníčka i Berunky).

Ukázky:

Šántí 2000-2002

Po odchodu Marcela Pindela zůstala kapela opět ve třech (Vladimír Adamský – baskytara, Tibor Adamský – bicí, Martin Rous – sólový zpěv a kytara). Kapela se posunula více k artrocku, který na nahrávkách oživil Tibor zvukem vibrafonu, který není až tak typický pro rockovou hudbu.

Ukázky:

Šántí 2002-2004

Příchodem Petra Štiky (sólový zpěv , vokály a kytara) se hudba kapely lehce rozveselila a přiblížila k punku. Petr Štika dokázal lidi bavit a představoval příjemné oživení. V této sestavě bohužel kapela vydržela pouze necelé 2 roky.

Ukázky:

Šántí 2004-2007

A opět jsme zůstali tři a zjistili jsme, že to taky není špatný. Kapela sice opět zartrockovatěla, ale lidi měli nejraději jednoduchou písničku Až (jednou naprší). V písni najdeme spoustu dívčích jmen, vzpomínám si, že na několika koncertech na nás posluchači křičeli další jména a já jsem byl nucený na místě improvizovat nový text. V době, kdy jsem píseň psal, mi proběhla hlavou spousta dalších slok s dalšími jmény, které se do písně nevešly a potom se to moc hodilo. Šántí poté přerušila svou činnost na dlouhých 5 let.

Ukázky:

Atmosféru Narcisu vystihuje i tato fotografie.

Narcis 2003-2005

Skupina Narcis byla založena 21. února roku 2003 ve 4. patře Korunní ul. č. 13 v Praze třemi rockovými kytaristy, kteří poslouchají folk. (Zbyněk Pokorný a Richard Němeček ze skupiny Nešťastná Náhoda.)
Název skupiny není inspirován květinou, ale vznikl po rozhovoru o společné zálibě (pohled do zrcadla)…
Přestože hudba Narcisu spojuje prvky folku, rocku a etna, ve výsledku připomíná spíše tvorbu písničkářů než folkrockových skupin.
Narcis má za sebou 2 roky koncertování po pražských klubech, vystupování na Folkové růži a Ortenově Kutné hoře. V roce 2004 postoupil do pražského finále trampské Porty i Porty Jihlava. V roce 2005 postoupil do státního semifinále Trampské Porty v Ústí nad Labem. V květnu 2005 odchází kytarista Zbyněk Pokorný a Narcis pokračuje dál jako duo. Toto jste se mohli dočíst na stránkách kapely.

Já sám jsem se dostal k folku díky svým žákům, kteří mne seznámili např. s tvorbou Jaromíra Nohavici, ktereou jsem asi jako poslední Čech neznal. Na folkových koncertech mne zaujala skutečnost, že lidi poslouchají texty, což jsem do té doby také příliš neznal. Na rockových koncertech byla jednou ze složek hudba a druhá alkohol.

Na skupině Narcis mne bavily především zkoušky (scházeli jsme se jako tajné bratrstvo ve sklepě při svíčkách; myslím že většina kapel podobné zkoušky ani nezažila). Ve tmě sklepení se líhly z plamenů svíček nálady, ze kterých zůstalo hodně i na koncertech.

Ukázky:

S Narcisem to bylo podobně jako s legendárními 10 černoušky; nejprve jsme byli trio, pak duo a pak jsem zůstal sám, ale ne tak docela; kamarád Ríša mi dodnes pomáhá se stránkami, koncerty a obaly desek.